Dům jsme koupili v létě, 2018 v nucené dražbě firmy Suave. Trochu z hecu, trochu z toho, že dům známe z cyklovýletů okolo, a trochu z toho, že to byla šance dům po letech chátrání zachránit. Úplně přesný cíl co s ním jsme neměli.
Jak je zřejmé, dražbu jsme vyhráli. Jelikož to byla dražba, nebylo moc prostoru na zjištění informací, kromě toho co uváděl dražitel a co bylo napsáno ve znaleckém posudku který byl od dražitele k dispozici. Dům jsme kupovali s dírou ve střeše. Takže do domu teklo. Dům byl odpojen od všech sítí. Klíče od domu jsme dostali v září a pustili jsme se do toho. Spěchali jsme dát dům pod střechu, aby v zimě nenastaly větší škody než doteď dům má.
Po odkrytí tašek se zjistilo, že střecha je celá shnilá. Takže komplet nové krovy. Během rekonstrukce střechy začalo kolečko s úřady, dodavateli energií a podobně. A tu jsme narazili.
První zjištění – v posudku napsáno, že dům je připojen na veřejný vodovod. A není. V celém Okoři totiž není zaveden veřejný vodovod.
Druhé zjištění – dům lze připojit do elektrické sítě. A nejde. Jelikož je to původně objekt spojený s mlýnem přes potok, sdílel s ním i připojení na elektřinu. Změna zákonů i jiný majitelé tuto možnost už neumožňuje, takže dům nemá přípojku elektřiny.
Právě připojení elektřiny nám vzalo vítr z plachet. Z původní banality se stala jednání a průtahy s realizací asi na dva roky.
Rekonstrukci jsme tedy stoply po opravení střechy, protože nevíme v jaké stavu jsou rozvody, a bez elektřiny není možnost to vyzkoušet.
Tyto neduhy jsme se snažili řešit dohodou s dražitelem, mysleli jsme s prodejcem. Skončilo to u soudu. Vlastně před soudem, který nám řekl, že není koho soudit. Firma Sauve je již zlikvidovaná. Dražitel nenese odpovědnost za vady domu, i když to byl on kdo nechal vypracovat špatný znalecký posudek, na jehož základě jsme dům koupily. Znalec nejde žalovat, že nejsme zadavatel posudku, to je dražitel. Ano, sláva právnímu státu.
Po dvou letech máme připojení na elektřinu. Dokonce i plyn. Plachty se nám přifoukly, dům opravíme a budeme třeba pronajímat. Začala se řešit možnost uvěru aby rekonstrukce byla co nejrychlejší. Jenže to bylo jaro 2020. Přišel kovid a rodinná rada se usnesla, že brát si teď úvěr je moc velký risk. Opět plachty splaskly. Teď už napořád.
Po všech peripetiích jsme ztratili chuť pokračovat.
V loňském roce skončil poslední důvod proč si dům nechat, a to pětiletá lhůta pro placení daně z prodeje nemovitosti. Nyní nás již nic nedrží dům neprodat. Máme na něj spíše hořké vzpomínky po patáliemi s úřady, soudy, s prodejcem, i samotným domem. Rekonstruovat ho pro účel prodeje nechceme. Chceme nechat prostor novým majitelům pro vložení svého ducha do domu.
